Ocenění Blanický rytíř v roce 2022 získaly tři další osobnosti, které se významně zasloužily o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka. Jsou jimi Pavel Čech, Libuše Němcová a Václav Šmerák. Ocenění udělují třem navrženým kandidátům zástupci neziskových organizací Podblanicka. V letošním roce porota vybírala z čtyřiceti devíti nominací.

 

Od počátku vyhlašování v roce 1999 obdrželo ocenění neziskových organizací již šedesát osm osobností. V letošním roce rozhodla porota složená ze zástupců jednotlivých nevládních organizací o udělení ceny dalším třem nominovaným (uváděni dle abecedy).

 

  • Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Pavel Čech, in memoriam, za celoživotní dílo v oblasti poznávání a dokumentace přírody Podblanicka, za její ochranu a za výchovu mladé generace k zájmu o péči o naše společné přírodní dědictví (podrobná nominace v příloze).

 

  • Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Libuše Němcová, za celoživotní dílo, zejména za založení a rozvoj Farní charity ve Vlašimi se službou Domácí zdravotní péče, kterou rozšířila ve Vlašimi a okolí (podrobná nominace v příloze).

 

  • Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Václav Šmerák, za celoživotní dílo v oblasti péče o kulturní dědictví, zejména za dokumentaci historie Neveklovska, Benešovska a Sedlčanska v období druhé světové války (podrobná nominace v příloze).

 

Slavnostního udělování, které proběhlo na Velký pátek v obřadním sále vlašimského zámku, se účastnili hosté kulturního, společenského i politického života regionu. Pozvání přijali zástupci krajské samosprávy, řada zástupců měst a obcí Podblanicka, ředitelé škol z Podblanicka a mnoho dalších hostů. Ve Vlašimi je přivítal starosta Města Vlašim Mgr. Luděk Jeništa. Za hosty k rytířům promluvil místostarosta Města Neveklov Mgr. Michal Sejk. Blaničtí rytíři obdrželi kromě diplomu a odznaku blanického rytíře jedinečnou hodnotnou sochu Blanického rytíře s kamenem z hory Blaník, jejímž autorem je umělecký kovář Bohumil Hrubeš. Generálním sponzorem udělování ocenění Blanický rytíř je akciová společnost RABBIT Trhový Štěpánov.

Závěrem tiskové zprávy přijměte výzvu k nominaci nových Blanických rytířů. Další tři ocenění budou vyhlášeni na Velký pátek, což bude 7. dubna 2023. Nominována může být za celoživotní dílo fyzická (nikoli tedy právnická) osoba, která se významně zasloužila o ochranu a rozvoj přírodního a kulturního dědictví Podblanicka (ve výjimečných případech může být ocenění uděleno i in memoriam).

 

Nově se od příštího roku neziskové organizace z Podblanicka rozhodly vyhlašovat zvláštní cenu Blanických rytířů za mimořádný čin k ochraně a rozvoji přírodního a kulturního dědictví Podblanicka v uplynulém roce (popř. dokončený v uplynulém roce). Zvláštní cena Blanických rytířů nevylučuje pozdější nominaci stejné osoby na cenu Blanický rytíř za celoživotní dílo.

 

Nominace může podat kdokoli, tedy jednotlivý občan, obec, zájmový spolek písemně na adresu: Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim, Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim (e-mail: vlasim@csop.cz). Nominace musí obsahovat titul, jméno a příjmení kandidáta, datum jeho narození, odůvodnění nominace a jeho kontaktní adresu, popř. telefon. Uzávěrka nominací bude zveřejněna v lednu 2023.

 www.blanickyrytir.cz

Příloha: Nominační texty letošních Blanických rytířů (řazeni dle abecedy).

 

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění “Blanický rytíř” Pavel Čech, in memoriam, za celoživotní dílo v oblasti poznávání a dokumentace přírody Podblanicka, za její ochranu a za výchovu mladé generace k zájmu o péči o naše společné přírodní dědictví.

 

Pavel Čech se narodil 15. prosince 1947 v Praze. V dětství trávil prázdniny a víkendy u prarodičů v Jílovém u Prahy. Zde se setkával se vším, co patří k vesnickému hospodářství a učil se poznávat přírodu a její zákonitosti. Dědeček byl velký holubář, a po něm se asi musel narodit s pověstným holubím peříčkem v srdci, protože láska a obdiv k holubům ho neopustila po celý život.

Po dokončení gymnázia absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1973 nastoupil jako učitel biologie a tělesné výchovy na Gymnáziu ve Vlašimi, kde působil nepřetržitě čtyřicet let až do roku 2013. Jeho vysoká odbornost, praktické zkušenosti a nadšení pro probíranou látku strhávaly i ty studenty, kteří zprvu biologii právě nemilovali. Řada z nich dnes náleží mezi přední odborníky v oblasti přírodních věd, humánní i veterinární medicíny.

Pavel Čech byl pečlivým pozorovatelem a nadšeným obdivovatelem přírody. Věnoval se téměř půlstoletí přírodovědnému průzkumu Podblanicka a své poznatky dokumentoval kvalitními fotografiemi. Výsledky publikoval především ve vlastivědném časopisu Pod Blaníkem a Sborníku vlastivědných prací z Podblanicka. Byl členem ČSO a dlouholetým spolupracovníkem Kroužkovací stanice Národního muzea. Svá četná ornitologická pozorování shrnul spolu s ostatními regionálními terénními ornitology v monografii Ptáci Podblanicka. Nevěnoval se však pouze faunistice, ale i detailnímu poznávání biologie a ekologie řady druhů. Vedle zoologického výzkumu se Pavel Čech podílel i na základním botanickém průzkumu Podblanicka, či dlouhodobém pozorování fenofází. Na fenologickém pozorování spolupracoval s Českým hydrometeorologickým ústavem, když každoročně ústavu zasílal svá pozorování z trvalých monitorovacích ploch, jako je např. vlašimský zámecký park.

Nejznámějším pro ornitologickou a vědeckou obec je však svými unikátními výsledky výzkumu ledňáčků říčních. Díky pracovitosti a trpělivosti se Pavlu Čechovi podařilo nashromáždit obdivuhodné množství cenných primárních dat, konkrétních pozorování a dokumentace. Získané poznatky mu umožnily zpřesnit poznatky o hnízdní a potravní biologii ledňáčků říčních a pomohly k nastavení jeho správné ochrany. Svá pozorování a závěry publikoval v mnoha tuzemských i zahraničních periodicích.

Ač rodilý Pražák, Pavel Čech si zamiloval kraj pod Blaníkem a byl jeho vytrvalým ochráncem. Od počátku osmdesátých let se angažoval na okrese Benešov v Českém svazu ochránců přírody. Participoval na přípravě vyhlášení CHKO Blaník a řady dalších chráněných území v regionu. V roce 1990 pomáhal zakládat základní organizaci Českého svazu ochránců přírody ve Vlašimi a na její činnosti se dalších více jak patnáct let aktivně podílel. Mj. sedm let vedl zdejší Stanici pro zraněné živočichy. Od roku 1994 byl odborným garantem národního programu ČSOP „Alcedo“. Je autorem metodiky ČSOP o ochraně ledňáčka a publikace ČSO věnované ledňáčkovi vydané v roce 2000, kdy byl vyhlášen ptákem roku. V roce 2006 založil organizaci ČSOP Alcedo specializovanou zejména na výzkum a ochranu ledňáčka říčního.

Pavel Čech zemřel 16. března 2021. Patřil ke středoškolským profesorům, v jeho generaci již vzácným, kteří se vedle své pedagogické činnosti cele věnovali poznávání regionu a dokumentaci a ochraně jeho přírodního dědictví. Proto si plně zaslouží vstoupit do řad nositelů ocenění Blanický rytíř.

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění „Blanický rytíř“ Libuše Němcová za celoživotní dílo, zejména za založení a rozvoj Farní charity ve Vlašimi se službou Domácí zdravotní péče, kterou rozšířila ve Vlašimi a okolí.

 

Paní Libuše Němcová se narodila v roce 1939 v Psářích. Protože rodiče nevstoupili do JZD, nedovolili jí komunisté po absolvování „měšťanky“ v Kácově pokračovat na žádné další škole. Zůstala tedy doma a rodičům pomáhala v hospodářství. Když bylo potřeba, chodila také pracovat do lesa jako lesní dělnice. Tatínek v 1. světové válce sloužil u zdravotníků a naučil se při tom vyrábět léčivou mast, kterou pak doma vyráběl i pro své sousedy. Péči o potřebné nejspíše okoukala Libuše od něj.

Od roku 1953 do roku 1960 pracovala v nedalekém Licoměrsku, kde vznikl první domov důchodců ve vlašimském okrese. O pacienty se svědomitě starala a začala navštěvovat zdravotnický kurz. Díky němu pracovala jako asistentka vrchní sestry, která ji motivovala k dalšímu studiu.

V roce 1960 se provdala se za pana Karla Němce, učitele z učňovské školy ve Velíšské ulici ve Vlašimi. V době, kdy spolu měli dcery Helenu a Marii, dokončila studium na zdravotní škole a začala pracovat na interním oddělení vlašimské nemocnice. Poté se jim narodila ještě třetí dcera Jana, která pokračuje v rodinné tradici a je také zdravotní sestrou. Prostřední dcera Marie se stala členkou kongregace Školských sester svatého Františka. I nejstarší Helena zdědila laskavost a obětavost po mamince. Paní Němcová je pro svou rodinu stále oporou, raduje se ze svých pěti vnoučat a v květnu očekává narození prvního pravnoučete.

Manželé Němcovi byli vždy aktivními katolíky. Nebáli se zvednout hlas na obranu neprávem perzekuovaných například sběrem podpisů pod petici katolíků ohledně náboženské svobody u nás – Augustina Navrátila. Společně s některými věřícími páry z Vlašimska tiskli a rozšiřovali náboženské texty. Bylo to podle instrukcí teologů, kteří byli propuštění z vězení a pracovali v podzemní církvi např. Oto Mádr. U Němcových bylo i zázemí pro teologické vzdělávání pod vedením P. ThDr. Josefa Zvěřiny.

Po Sametové revoluci došlo ve společnosti k uvolnění, v katolické církvi se mohlo začít fungovat veřejně. Ve Vlašimi vznikl Klub křesťanských žen, společně se scházely a začaly pořádat první sbírky šatstva, které se odesílaly do zemí zasažených válkou – především do Jugoslávie. V roce 1992 pod vedením Libuše Němcové vznikla Farní charita Vlašim. Začínala s pěti pečovatelkami. Jejich mzda byla pouze formální, protože cena jedné hodiny péče byla 10 Kč a roční rozpočet zhruba 30 000 Kč. Paní Němcová pracovala úplně zadarmo. Počet klientů postupně narůstal. V roce 2000 díky znalostem zdravotní práce založila paní Němcová službu Domácí zdravotní péče, která se postupně z Vlašimi rozšířila až do Benešova a okolí. S počtem pacientů narůstalo množství práce i administrativy, proto se po smrti svého manžela rozhodla k 31. 12. 2008 ukončit práci v charitě.

Dodnes je však paní Němcová aktivní ve farnosti, organizuje sbírky, zařizuje autobusy na farní poutě. Ve svém volném čase stále navštěvuje klienty v Domově seniorů ve Vlašimi, je pro ně velkou oporou. Vždy je připravena jim naslouchat a dokáže je milým slovem povzbudit a potěšit. Ještě stále cestuje a pomáhá potřebným i mimo Vlašim a je pro mnohé velkou oporou a inspirací. Svými zásluhami a charakterem Libuše Němcová důstojně doplní družinu Blanických rytířů a toto ocenění jí plným právem náleží.

 

Rozhodnutím neziskových organizací z Podblanicka získává čestné ocenění “Blanický rytíř” Václav Šmerák, za celoživotní dílo v oblasti péče o kulturní dědictví, zejména za dokumentaci historie Neveklovska, Benešovska a Sedlčanska v období druhé světové války.

 

Václav Šmerák se narodil 5. listopadu 1949 v Praze, jeho domovem jsou ale Krňany. Pochází ze staré zahradnické rodiny, která hospodařila ve Vršovicích. Z bývalého rodu zahradníků vzešli v budoucnu lékaři a učitelé, rodinná tradice ale zanikla. Sám Václav vystudoval Filmovou a televizní fakultu pražské Akademie múzických umění a pracoval jako publicista a dokumentarista.

Bylo to právě zahradnictví, nebo spíše rodinné vzpomínky s ním spojené na 2. světovou válku, které Václava přivedly do kraje mezi Vltavou a Sázavou a začaly psát jednu z důležitých kapitol jeho života. Stal se uznávaným autorem regionálních kulturně-historických publikací a zakladatelem a předsedou spolku Mezi řekami, který mapuje historii kraje mezi Vltavou a Sázavou. Ze střípků vyprávění rodičů, přátel i pamětníků postupně poskládal mozaiku, která je svědectvím o osudu těžce zkoušeného území ve středu Čech, konkrétně Neveklovska, Benešovska a Sedlčanska.

Bohaté osídlení této oblasti má velmi dlouhou historii, která sahá až do období založení Ostrovského kláštera. A pak v roce 1942 přišla nacistická armáda a ve jménu svých pochybných cílů, konkrétně vybudování cvičiště SS jednotek, vše zničila. Aby se na to nezapomnělo, o to se už patnáct let stará Spolek Mezi řekami, jehož duchovním otcem a neúnavným hybatelem je právě Václav Šmerák.

Jeho jméno nechybí pod žádným počinem, který spolek za dobu své existence zrealizoval. Patří mezi ně třicítka projektů a desítky článků, přednášek, výstav či koncertů popularizujících dějiny regionu. Namátkou můžeme vzpomenout publikace Mezi Vltavou a Sázavou, Ohlédnutí – Almanach, Vysoký Újezd, Sekanka, Rudolf Strimpl, Jahodový král, Hradištko, Staletí mezi Vltavou a Sázavou – Ohlédnutí II, Kronika kronik nebo příležitostné noviny Krňan a Mezi řekami. Spolek vytvořil rodokmen rodu Krňanských z Krňan až do 16. století a uspořádal setkání majitelů tohoto jména. Společně s archeologem Janem Viznerem se podílel se na historickém výzkumu středověkých tvrzišť v Teletíně, Vysokém Újezdu a Kročákově. Spolupracuje s Regionálním muzeem v Jílovém u Prahy. S Tomášem a Martinou Tichých se také podílí na organizaci tradičního country festivalu Třebsínské zvonění a spolu s nimi připravuje i památník zavražděným a vystěhovaným za 2. světové války.

V letech 2012, 2017 a 2022 spolek připravil vzpomínkové akce u příležitosti výročí vystěhování regionu za 2. světové války. Součástí celoročního projektu, na němž se podílejí vystěhované obce a města, je mimo jiné setkání občanů v Senátu Parlamentu České republiky. Václav Šmerák má velkou zásluhu na tom, že se násilné vysídlení obyvatel kvůli vybudování vojenského cvičiště SS dostalo do povědomí veřejnosti. Podporu v tom našel u řady přátel, mimo jiné spisovatele, novináře a scénáristy Vladimíra Kučery z pořadu České televize Historie.cs. S dokumentaristou Josefem Dlouhým v roce 2008 natočil první snímek o vystěhování, následně pak vznikly další dva dokumenty. Významného spolupracovníka našel i v někdejším senátorovi Karlu Šebkovi. Když před lety téma vystěhování otevřeli, neměli možnost opřít se o literaturu. V současnosti i díky jejich přičinění existuje řada publikací a filmů.

Václav Šmerák má velký podíl na tom, že další kus historie našeho kraje, byť v mnohém tragické, která se však osudově promítla do dějin celé naší země, neupadne v zapomnění. Právem si proto zaslouží udělení ocenění Blanický rytíř.